Listopad 2010

23-11-2010|21:16

24. listopadu 2010 v 17:37 | Tomoko Ishihara |  Můj Deník
Tak další úryvek z mého deníčku...
Jelikož si tam píšu i časy, kdy to píšu, tak je uveden i čas...
A konečně se mi povedlo si dát heslo i na poznámkovej blok, konktrétně na tenhle určitej soubor, tak už se mi tam nikdo nedostane... snad.

*Uff* Konečně.... padla...

23. listopadu 2010 v 19:00 | Tomoko Ishihara |  Tento blog
Já... grafiku miluju.
Vytváření těch blogových vzhledů mě baví, myslím si, že mi to i jde a je to super zabiják nudy.
Ale to programování na net, to je mor...

Poněvadž já to nastavila, načež jsem zjistila, že se to na Mozille zobrazuje blbě. Pak jsem to tedy šla přenastavit a zase to nešlo, jak mělo na IE a Safari. Takže nakonec se mi to nějak podařilo sesumírovat, že to JakŽ takŽ jde na všech prohlížečích a rozlišeních monitoru...

Ségra potvrdí. Má monitor nějak 1400x950 bo nějak tak, prostě širokoúhlej jak prase, ale šlo jí to tam.

Novinky co se týče mé grafické tvorby: K Vánocům možná dostanu tu licenci k Photoshopu, takže jsem totáč Happy...

The GazettE as Fruit-Pledge Look

23. listopadu 2010 v 16:52 | Tomoko Ishihara |  Hudba
Já nemohla odolat... a nuda je nuda...
Takže to udělalo svoje a já z Uruhy udělala banán. Mno a pak mě to nějak chytlo a řekla jsem si, aby mu nebylo smutno, že mu dodělám ten zbytek.....
WARNING: Osoby s nízkým srdečním tlakem nelízt pod perex!

Ave já? Nikdy.

22. listopadu 2010 v 19:02 | Tomoko |  Můj Deník
Nejsem tak panovačná.
Ani sebestředná, a dokonce ani blbá, abych si o sobě myslela, že jsem středem vesmíru. Možná že jsem. Ale ne pro sebe.
A tak to nejspíš máme všichni. Každý je středem vesmíru, ovšem pro někoho jiného, než je on sám, až na pár výjimek, které nebudu jmenovat.
Právě pro mne je středem vesmíru jeden istý člověk. Jenže ten asi neví, že existuju. Nebo minimálně žechodíme na stejnou školu.
A já se stále dokola zaobírám otázkou, proč tomu tak je. Proč jsem tak... stydlivá, že se nedovedu ozvat, i když mám šílenou chuť si stoupnout na prkna Národního Divadla a zařvat na celej svět "Haló, tady jsem!"
Nikdy jsem si to o sobě nemyslela, že bych byla nějak extra krásná nebo nadaná. Vím, že mi jde fotografování a grafika. Ale to je tak celý. A není to nic moc. Nic, kvůli čemu by se o mně dozvěděl celý svět.
Já... už skutečně nevím, jak dál. A asi se z toho brzo zcvoknu. Ostatně, že patřím do cvokhauzu, vím už dávno.

Já mám snad déjà vu...

22. listopadu 2010 v 16:30 | Tomoko Ishihara |  Téma Týdne

Já snad mám déjà vu!
Tohle jsem už někde slyšela. Tamto taky. I támhleto.

Je naprosto šílený, jak se všichni lidi opakujou. Naprosto. Bez výjimky. Dokonce i já.
A tak si každý den sednutřeba ve škole a poslouchám, jak se lidi okolo baví a říkám si: Tohle už jsem nejspíš někdy slyšela.

Proč se to děje? Proč se lidi tak moc a často opakujou, když to naprosto nemá smysl? Protože jsou příliš líní na to, aby vymysleli, jak mají říct to, co mají na srdci, aniž by zopakovali aspoň dvě slova z předchozí věty.

A je to i ve filmech. "Bando šakalů, všichni tu chípnete jak šakali." "Tento hrob se stane vaším hrobem."

Proč ale? To je nová generace vážně tak natvrdlá? To jsme fakt o tolik blbější, než dřív, že nejsme schopni nezkomolit cokoliv se nám dostane pod ruku?

Amen.

Ať žijou čontatní kočky...

22. listopadu 2010 v 9:50 | Tomoko-chan ishihara |  Můj Deník
Ať žijou čočky...

Představte si situaci: Máte na levým oku 7dioptrií, na pravým asi 5.
Já mám takový šílený brejle, takže by ty tlustý sklíčka prostě byly vidět.
Takže musím zaklepat-kontaktní čočky=vynález století!

Ohayo.

PS: Za dvě hoďky mě máte zpátky!

Temná Láska

21. listopadu 2010 v 19:14 | Tomoko Ishihara |  Moje Básně
To je snad nejdelší, co jsem kdy napsala...
Snad se bude líbit....

Kapky krve

21. listopadu 2010 v 19:13 | Tomoko Ishihara |  Moje Básně
To je zase něco optimistického :))
Psáno 8.11.2010 někdy kolem 23:00 za působení deprese a Taionu.

Temnota Samoty

21. listopadu 2010 v 19:12 | Tomoko Ishihara |  Moje Básně
Tahle báááseň tu byla už dřív, ale ve škole o výtvarce jsem jí malinko předělala a vylepšila...

Proč jen tiše bloudím tmou,
Temnou a zlou samotou,
Když kolem je tolik lidí,
Nejspíš mne nikdo nevidí....

Nedá se uniknout
Před spáry Samoty
Je temná, tíživá,
Víme to já i Ty.

Krade nám myšlenky,
Krade nám pocity,
Ve chvílích samoty
Bloudíme já i Ty.

To ticho tíživé,
Není z něj úniku
Smrtelné pro živé
Řítíš se k zániku.


Má smysl bojovat
Co je již prohrané,
Snažit se vymanit,
Nejde to, ne a ne....

Konec obnovy, ámen =D

21. listopadu 2010 v 19:09 | Tomoko Ishihara |  Tento blog
Apple
Muhahahahaha! Amen!
Se zdravým rozumem jsem dokončila obnovu tohoto blogu!
A u toho jsem ještě stihla dodělat novej dess na Gazelovers, kterej za momentík nastavím :)
Jen sem přidám ještě nějaký básničky a přidám tam ten novej dess, aby mi nebylo zase zejtra řečeno, že se flákám :))

Bye bi.