Déjà vu=život

24. listopadu 2010 v 19:14 | Tomoko Ishihara |  Téma Týdne
Je to ještě normální?
Já... já si totiž tak trochu myslím, že ne.
Jenže to bych mlela pořád to samý, a toho se snažím vyvarovat.

Chtěla jsem napsat něco inteligentního a moudrého á.... no nic.

Vždyť proč psát něco na Téma týdne [deža ví]? Přece... to bychom mohli popsat celý svůj život v eseji dlouhé několik desítek stran a přišli bychom na to, že se to po jistých okamžicích začně opakovat.

A přesně to jsem se rozhodla napsat. Dlouuuhý a nezáživný článek o tom, jak je život jeden velký stereotyp, a jak se všechno po jistých časových úsecích opakuje.

A nakonec, měli jsme to dělat na literární kroužek, tak mám dvě mouchy jednou ranou... x)

Možná se mi to jen zdá. Možná...

Co je vlastně déjà vu?
"Dejà vu je subjektivní pocit, že současný prožitek již byl v minulosti prožit." (Freud, 1994)

Můj život
Narodila jsem se v listopadu roku 1997 v Hradci Králové, tzn. přes celou republiku od mého současného bydliště. Tam jsme bydleli do té doby, než mi bylo nějakých...0,6 let, poté jsme se přestěhovali do Lišova-Tady jsme bydleli, do doby, než se narodila moje mladší sestra Michaela, tou dobou jsme se přestěhovali do Soběslavi.

Tam jsme zůstali celkem dlouhou dobu- bylo mi 5 let, když jsme se přestěhovali do Stáže nad Nežárkou, kde bydlíme osmým rokem. Zde jsem nastoupila do MŠ, kde jsem byla necelý rok a nastupovala jsem na základku. Tou dobou jsem už uměla číst a počítat v malé násobilce, obojí jsem se učila v době, kdy ve školce normální děti po obídku spinkaly, nebou koukaly na Telletubbies. Číst mne naučil můj taťka a já už první den školy měla přečtené první dva díly Harryho Pottera. (1. umím nazpaměť.)

Na vysvědčení z první třídy jsem měla samé jedničky a pochvalu za čtení. O prázdninách nás babička vzala na dovolenou na 14 dní na Djerbu, kde jsem se definitivně rozhodla, že se naučím mluvit anglicky. Svoje předsevzetí jsem splnila a na konci druhé třídy jsem byla již schopná se jakž takž domluvit.

Tou dobou začala rekonstrukce našeho domku. Celé prázdniny a kousek dalšího roku jsme spali prostě tam, kde zrovna nebyla rozkopaná podlaha. Po roce byl dům kompletně přestavěn-nová omítka, stěny, střešní tašky, krb, podlahy etc.

Tou dobou jsem končila třetí třídu. Do toho roku jsem byla už v mnoha zemích jako jsou Chorvatsko, Kanáry, Djerba, Turecko a Řecko. Už začátkem čtvrtého ročníku bylo jasné, že půjdu na gympl. Nikdo se mě neptal, jestli chci. Prostě řekli "máš mozek, tak se uč," a bylo vymalováno. Tou dobou pro mne ještě byli rodiče takovou autoritou, že jsem si říkala, že mají určitě pravdu.

Přestala jsem věřit na Ježíška-konkrétně v době, kdy nám bylo řečeno, ať vánoční seznamy posíláme na e-mail jezisek@kubinovi.com

Na konci páté třídy jsem s velkým uspokojením vyplňovala do přihlášky na víceleté gymnázium z posledních tříd samé jedničky. Bylo jasné, že teď už na gymnázium musím. Doufala jsem, že budu konečně šťastná-na ZŠ mi nadávali do šprta a já se tak mohla zbavit všech dotěrných spolužáků. Bohužel jsem nebyla jediná ze třídy, kdo na ten gympl šel.

V primě přišel šok-na vysvědčení na konci roku mi vycházelo 3 z biologie, se kterou jsem dosud neměla sebemenší problémy. Ve škole mě šikanovali spolužáci pod vedením oné zrůdy co spolu se mnou a Jájou přestupovala ze základky. Dodnes se to nezměnilo. Vlastně je to stejné jako na základce.

A já si každý den, když mi kluci ze třídy berou věci, nebo když vstávám v šest ráno a dobíhám autobus, říkám: "Jako bych to už někdy zažila...."

Amen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KikinQa and LůCa ♥ | Web | 24. listopadu 2010 v 19:28 | Reagovat

Máš pěkný dess

2 KráTerka-Terka | Web | 24. listopadu 2010 v 19:32 | Reagovat

[1]: Souhlasím. :)))

3 Dáda | Web | 24. listopadu 2010 v 21:22 | Reagovat

[1]: Taktéž souhlásím :)

4 Yashiro | Web | 24. listopadu 2010 v 22:31 | Reagovat

Ten článok nebol zas tak nezáživný :D . Ja som bohužial ešte na základke na gympel som sa nedostala.. ale to je už dávno. Mňa šikanovali na 1. stupni a na 2. stupni sa to zopakovalo vtedy som zažila deja vu. V podstate by sa dalo povedať, že niektorým sa v tride rozum nevyvýja a zostáva na úrovni malého dieťata, šikanovanie mi príde ako detský prejav závisti...  Uh nejako som sa rozpísala :D

5 Yashiro | Web | 24. listopadu 2010 v 22:33 | Reagovat

[4]: no.. nieje to tak dlhé ale z mobilu to vždy vyzerá dlhšie

6 Karii Sumire | Web | 25. listopadu 2010 v 6:46 | Reagovat

uum....hezky to je napsaný...já bych to asi takhle nenapsala protože si svů život nepamatuju...
to mě šikanovali jen jednou..a to v šestce...mno ale ty holky odešli a od nás si na to nikdo netroufne jelikož by neměl vod koho opisovat sešity a nebo se učit.... mno ale jinak stebou naprosto souhlasim...je to pořád stejný nudný...pořád se všechno točí v jednom kruhu... jak dny tak i měsíce a roky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama