Plyšáček

25. listopadu 2010 v 16:54 | To-ko Ishihara |  Povídky
Tak tohle je už malinko staší ale až včera jsem se dostala k tomu, abych to přepsala do PC...
Reita X Yoshiki -v pořadí Uke X Seme
Spoluautorkou je Nashii-chan

Plyšáček

"Yoshi," zaslechl jsem hlas Sugihary-zajímavé. Obvykle na nás nemluví, když nutně nemusí. Je to spíš takový uzavřený typ. Ale i tak. Co jsme ho přijali do X Japan, mluví mu to víc.
"Co je?" vykoukl jsem frustrovaně zpoza partitur.
"Hovor," zamával na mne Sugizo bezdrátovým telefonem a já se neochotně zvedl od piána.
"Hai," ohlásil jsem se suše.
"Pan Hayashi? Tady Reita. Jsem-"
"Baskytarista od GazettE. Vím, četl jsem váš e-Mail. Co se někde sejít a tu spolupráci probrat?"
"Dobře. Dnes?"
"Ne, dnes nemohu. Co ale zítra v čajovně Sadayakko v Shinbashi?" otázal jsem se co nejzdvořilejším tónem. Toho člověka jsem v životě neviděl, ale už teď mi bylo jasné, proč nezpívá.
"Dobře," on na to a zavěsil. Zamyslel jsem se. Pokud vím, jejich leader je Yutaka Uke, se kterým jsemuž několikrát jednal o vydání alba, takže jsem skutečně netušil, proč se mnou jedná tohle.

Už se blížil večer a já byl čím dál tím nervnější. Pobíhal jsem po bytě jako nějaký pošuk a ječel na všechny strany-došel lak na vlasy. Nakonec jsem zakotvil v koupelně, postavil jsem se proti ohromnému nástěnému zrcadlu a dýchal. Nádech, výdech... v jedné z poliček na zdi jsem našel zbytek nějakého tužidla, sponky a gumičku a tak jsem si na vlasech vytvořil nějaký přijatelný účes. Musím nutně zajít ke kadeřníkovi. Nejsme ta mladá skupina a nejsem ani Miyavi, takže mi ty vlasy narostly už do extrémích rozměrů.
Pomalu nastávala osmá hodina. Přál jsem si, aby Reita zavolal a tu schůzku na poslední chvíli zrušil. Ale nedalo se nic dělat a já tedy vyrazil. K čajovně jsem dorazil s myšlenkou, o čem chce asi Reita jednat, obzvláště se mnou.
Ale budiž.
Mladá slečna za barem mne s významným pohledem poslala do kouta, kde jsem se posadil, objednal si čaj a čea´kal. Po chvíli se ke stolu dostavil udýchaný mladík s páskou přes nos. "Omlouvám se za zpoždění," omlouval se a já podle hlasu poznal, že je to Reita, "Za Tokiem ale byla zácpa..."
"To je v pořádku, přišel jsem dřív... kdybyste řekl, že jste v Tokiu, mohli jsme se sejít tam." zadíval jsem se na něj. "Jak jste to myslel s tou spoluprácí?"
"ehm... je to trochu ošemetná situace..."
"Mám čas," poukázal jsem na nástěnné hodiny a položil konečky prstů na stůl. V tom okamžiku přede mnou na stole přistála vytištěná fotka, kterou jsem tak dobře znal-hidekitty.
Ukázal jsem na fotku. "Takže, pokud to chápu správně, chcete vlastní Hello Kitty. S tím vám ale bohužel nepomohu, já to jen platil..."
"Kurva." dostalo se tiše přes jeho úzké rty. Reita se celý rozklepal, nejspíš jak to vysvětlí ostatním Gazetťákům. Vypadal, že sebou sekne, takže jsem raději objednal nějaký alkohol.
"Ještě...ehé...ještě jedno sáké...!" tak to znělo, když si Reita objednával již minimálně desátý kalíšek tradičního japonského alkoholu.
Všechna zdvořilost šla stranou. "Můj ty bože, ty si jako studna!" zasmál jsem se.
"Tak to nám tady ještě scházelo," uslyšel jsem dívčí hlas, "Dva opilý J.rockeři... počkejte až se toho chytně nějakej bulvár! Tohle je slušná čajovna..." nadávala hlavní servírka. Byli jsme tam už téměř jediní.
"Ale slečnó... snad se na nás nezlobíte..." rozesmál se Reita. V tu chvíli se nás obou chopily studené ruce s dlouhými prsty a ona "křehká" slečna nás vytáhla na nohy.
"VEN!" vyhodila nás na mráz. Mimoděk jsem se oklepal.
"Kam teď?" otázal jsem se lehce deprimovaným tónem.
"Někam si užít, né?" motal se Reita, jako by v sobě snad měl obrovské množství alkoholu-počkat, vždyť vlastně jo...! Neudržel se sám na nohou a najednou zavrávoral a přepadl na mě. Opřel se o mě celou vahou a mně se skoro podlomily nohy. Ale obstál jsem a pevně ho chytil, což způsobilo, že se na mě ještě víc přilepil. Opřel si hlavu o moje rameno a jeho teplo mi najednou bylo kurevsky příjemné.
"No ták, přece se tu nebudem kočkovat před zraky všech těch zvědavců..." táhl jsem ho s sebou.
"Tak kde teda?" zakňoural.
Raději jsem nic nříkal a zatáhl ho do nejbližšího luxusního hotelu. Zaplatil jsem jeden pokoj a byl přinucen být svědkem divného výrazu slečny recepční-ale dal jsem jí dost velké prachy a to jí umlčelo.
Zatáhl jsem ho do určeného pokoje. Jé, zaloil to. On je ták slaďoušký... Když jsem ho položil na postel, otevřel oči a dřív, než jsem stihl cokoliv říct nebo udělat, si mne přitáhl k dlouuuuhému polibku. Chtěl jsem ho, ale byl opilý a věděl jsem, že kdybych si ho vzal tady a teď, oba bychom toho později litovali. Odtáhl jsem se od něj.
"Jsi opilý..." Stáhl jsem mu tričko a nechal ho tam. Udělal jsem si "pohodlí" na gauči, abych ho nerušil.
Probudilo mne ostré světlo. Zamrkal jsem a rozhlédl se. U kuchyňské linky stál Reita se sklenicí vody v ruce a stále bez trička.
"Promiň," omluvně se na mne usmál.
Prohrábl jsem si rukou vlasy a vstal jsem. "To je dobrý," mimoděk jsem se usmál a pohladil ho po tváři.
"Yoshiki..."
"ššš...." vášnivě jsem jej políbil a jeho prsty se mi obtočily kolem krku. Moje ruce bloudily po jeho sexy křivkách a bylo mi naprosto jedno, že před ním stojím nahý. Moje ruce pomalu zajely za lem jeho kalhot a stáhl jsem mu je společně s trenkami. Poklekl jsem a vzal ho do pusy. Začal jsem hrubě přirážet po celé jeho úctyhodné délce a netrvalo dlouho a Reita s výkřikem vyvrcholil přímo mně do krku. Bylo mi to fuk. Zvedl jsem se a začal ho znovu líbat.
Po chvíli jsem sjel ke křivce jeho krku, kde jsem se zastavil a jako hladový upír sál jeho tepnu. Reita něžně zasténal a já jej otočil, aby ke mně stál zády. Teď už nebyl opilý a mně nic nebránilo. Reita jakoby věděl, co chci udělat, se zapřel prsty o linku a já do něj jediným hluboým přírazem vnikl. Reita bolestí zakřičel. Setrval jsem na místě, aby si zvykl na mou přítomnost, políbil jsem ho mezi lopatky a začal jsem přirážet. Reita se pod tím tempem prohýbal v zádech a steny bolesti se brzy změnily ve steny slasti. Cítil jsem přicházející vrchol a naposledy jsem přirazil, načež jsem vyvrcholil.
"Miluju tě..." zašeptal jsem mu znaveně do ouška.
"Já tebe víc...."
Vzal jsem ho do náručí. "Já tě miluj úplně nejvíc, plyšáčku."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pukky | Web | 25. listopadu 2010 v 17:02 | Reagovat

OH MÁJ GÁD!! Tak to je... NÁŘEZ!!!
TWL prej PLYŠÁČEK!!

2 Tomoko Ishihara | Web | 25. listopadu 2010 v 17:06 | Reagovat

[1]: To wadí? Bo co? x)

3 Pukky | Web | 25. listopadu 2010 v 17:15 | Reagovat

[2]: Ne, ale... Prostě.... *Heart Collapse*

4 Tomoko Ishihara | Web | 25. listopadu 2010 v 17:19 | Reagovat

[3]: Hm... nechci to vědět... nechci to vědět... nechci to vědět....óóóóm....

5 Yuna | Web | 26. listopadu 2010 v 17:54 | Reagovat

jéééj :D plyšááček :D:D umrem :D sugoi to bolo :D

6 Ai | Web | 27. listopadu 2010 v 9:33 | Reagovat

To je tááák hezkééé

7 Iisss | 30. listopadu 2010 v 15:54 | Reagovat

twe :D nic si z nich nedělej! je to dobrý :) spisovatelko ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama